Psychoonkologie nabízí více než jen psychickou podporu v době akutního stavu sdělení diagnózy nebo v prvních fázích léčby. Může být navíc jedním z účinných nástrojů rychlejšího uzdravení a také prevence návratu onemocnění…
PSYCHOONKOLOGIE V MODERNÍ POJETÍ
Onkologická onemocnění v současné době sužují více jako 80 000 lidí v České republice. Když se řekne „psychoonkologie“, mnohým se vybaví péče o člověka, který se právě od lékaře dozvěděl tíživou zprávu. Psychoonkologie ale dokáže nabídnout mnohem více v oblasti prevence a uzdravení.
Lidé, kteří nemají s rakovinou předchozí zkušenost, se mohou po sdělení diagnózy mylně domnívat, že jejich osud nemá dobrých vyhlídek. Jak ale píše ve své knize známý psychoonkolog Volke Tschuschke: „To, co bylo bezpochyby ještě před několika stoletími chápáno jako výrazné ohrožení života, je dnes stále více nahlíženo jako chronické onemocnění a přibývá lidí, pro které se rakovina stává vyléčitelnou.“ Časy se tedy mění a já mohu s jeho výrokem jen souhlasit.
Pokroky v oblasti onkologie, genetiky, farmakologie, imunologie, ale i psychologie pomáhají zachraňovat lidské životy po tisících. Ve vyspělých zemích (kam patří i Česká republika) je vysoké procento dobře zaléčených pacientů. Karta se tak začíná pomalu obracet byť tom tak není vždy a ve všech případech.
Po úspěšné léčbě akutní fáze je společným cílem všech napnout síly, aby se onemocnění už nevrátilo. Například ve Spojených státech amerických a dalších zemích je část zdravotních snah soustředěna právě na práci s lidmi, u nichž byl léčbou zastaven akutní průběh onemocnění, a nyní je třeba dalšími prostředky aktivovat „sebeúzdravný“ potenciál jejich těla. Budoucnost směřuje právě do oblasti podpory správného fungování imunitního systému, endokrinního systému a dalších souvisejících regeneračních procesů těla.
Psychoonkologie nabízí více než jen psychickou podporu v době akutního stavu sdělení diagnózy nebo v prvních fázích léčby. Může být jedním z nástrojů prevence návratu onemocnění. Více informací a praktických doporučení můžete na stránkách projektu “MysliProtiRakovině”.
Podívejme se na jeden příklad za všechny. Vědci z The Ohio State University investovali několik let do následující studie. Cílem výzkumu bylo prokázat, že zapojení poznatků z psychologie dokáže výrazně zvýšit pravděpodobnost uzdravení pacientek po rakovině prsu a celkově zvýšit jejich šance na dlouhodobé přežití.
Na obrázku 1 níže vidíte graf, který zobrazuje délku období, po které se jim onemocnění nevrátilo. Na spodní ose je čas v měsících. Na kolmé ose je uvedeno procento žen bez návratu onemocnění, a to ve sledovaném odbobí od chirurgického zákroku.
Vidíme zde dvě křivky. Spodní čárkovaná představuje pacientky, které prodělaly jen somatickou léčbu, tedy operační zákrok a následnou adjuvantní terapii. Druhá, vrchní křivka představuje pacientky, které prošly somatickou léčbou a psychologickou intervencí. Tedy také operační zákrok a stejně jako v první skupině následná adjuvantní terapie. Navíc jim byla poskytnuta tzv. psychologická intervence, jejímž cílem bylo dosáhnout prevence návratu rakoviny.
Pokud se podíváme na druhé zobrazení stejného grafu (obrázek 2) a zvolíme například hranici 100 měsíců (modrá čára), je zde vidět znatelný rozdíl mezi oběma skupinami.
Skupina, se kterou se psychologicky pracovalo (zelená čára), dosáhla výrazně vyššího procenta přežití než skupina, která byla léčena pouze somaticky (červená čára).
Zdá se tedy, že vedle nezbytné a klíčové léčby těla (chirurgická, chemoterapeutická, radioterapeutická či biologická léčba) v první fázi, dává následně smysl věnovat se také práci s myslí a přístupem k životu.
Na tomto místě je třeba zdůraznit, že psychoonkolog se nesnaží hledat u klientů diagnózy duševních nemocí! Někteří lidé se totiž obávají, že půjde o „hloubkovou“ terapii, nálepkování různými názvy duševních poruch apod. V případě psychologické intervence u onkologických pacientů jde ve většině případů spíše o poskytnutí nástrojů, o náhled a otevírání možností, jak obtížné období a onemocnění samotné lépe zvládnout.
Neméně výhodná je konzultace tam, kde byla léčbou rakovina již zažehnána. Je možné společně s klientem zjistit, jak má upravit svůj životní přístup k některým situacím tak, aby to pomohlo procesu uzdravování a prevenci návratu onemocnění.
Zkusme si vše přiblížit na konkrétním případě z praxe:
Paní Evě byla před rokem oznámena diagnóza rakoviny prsu. Všechno šlo velmi rychle. Ukončila práci, nastoupila léčbu, následoval operační zákrok, pak chemoterapie. Rok plný životních změn a běhání po doktorech je u konce. Nyní má po léčbě a nemoc je zažehnána. Má radost. Přesto se jí do mysli vkrádají pochybnosti, zda její předchozí životní styl (včetně stresů a životních těžkostí, kterými se možná zbytečně moc trápila) nemohl mít nějaký vliv na rozvoji nemoci. Přemýšlí o tom, co by měla udělat jinak.
Je třeba důrazně říci, že není důvod přehnaně se obviňovat, hledat chybu jen u sebe a pouze litovat předchozích rozhodnutí. Netvrdím a nechci tvrdit, že vše je vždy jen o psychice. Na druhou stranu její role v možné prevenci návratu onemocnění je mnohdy podceňována.
Z praxe vím, že se lidé velmi často soustředí na zdravou výživu, potravinové doplňky a bylinky. Někteří občas přemýšlí, podobně jako paní Eva z našeho příběhu, co by mohli ve svém životě změnit. Ne vždy a u každého nakonec dojde ke konkrétním krokům. Mnozí z nich se po čase vrátí do zajetých kolejí, které ale mohou vést do „stejných nádraží“.
Ve svém životě (profesním i soukromém) jsem měl možnost setkat se s mnoha lidmi, kteří onemocněli rakovinou. Onkologická léčba a vyrovnávání se se všemi změnami, které onemocnění do života přináší, představují velkou zátěž pro člověka i jeho blízké.
A tak i duševně naprosto zdravý, silný a vyrovnaný člověk může mít při překonávání onkologického onemocnění plné ruce práce.
Ve své praxi se věnuji vedle onkologických klientů také spolupráci s horolezci. Proto mi dovolte následující srovnání: Zvládat úspěšně rakovinu je často stejné jako se snažit vylézt obtížnou horu. To, že na vrchol hory vede cesta, ještě neznamená, že tam vylezeme a že to bude snadné.
S rakovinou je to někdy stejné. Množství energie, odvahy, bolesti a odhodlání potřebné k překonání osmitisícového vrcholu Everestu horolezcem je v mých očích obdobné jako při boji člověka se zákeřnou chorobou. Nutnost znovu sebrat síly, i když je člověk sražen k zemi. Zabojovat, když už energie nezbývá. Najít sílu a jít dál.
Z výpovědí těch, kterým rakovina vstoupila do cesty, vyplývá jedno důležité zjištění: Je výhodné nebojovat sám.
Pokud se budu ještě chvíli držet svého přirovnání s horolezci, je to stejné jako s novou, neznámou a obtížnou horou, v našem případě rakovinou. Pokud se chystáte zdolat takovou horu, je jasné, že to bude náročné. Vedle nezbytné výbavy (v podobě chirurgie, radioterapie, chemoterapie a dalších) je dobré vzít si k sobě i parťáka (průvodce). Někoho, o koho se budete moci opřít. Nejlépe takového, kdo už s někým jiným na podobnou horu šel.
Určitě je dobré mít okolo sebe blízké lidi (rodina, přátelé), ale nemusí to být vždy dostatečné. Nemocný člověk mnohdy nechce zatěžovat své blízké a sdělovat jim všechna svá trápení. Má potřebu chránit ty, které miluje. Tuší, že se často kvůli jeho nemoci trápí, a obává se, aby je sdělením svých pocitů ještě více nezraňoval.
Na druhou stranu „profesionálního průvodce“ – psychoonkologa, nemusí pacient vůbec šetřit. Může s ním sdílet všechny své obavy a negativní prožitky. Psychoonkolog je tedy profesionálním průvodcem při zvládání nemoci na psychické rovině. Tak jako průvodce v horách dokáže vás i psychoonkolog upozornit na nebezpečná místa a být oporou v době, kdy vlastní síly (i síly našich nejbližších) docházejí a do mysli se vkrádají černé myšlenky.
Navíc vedle zvládání těchto náročných období, která nemoc někdy provázají, dokáže pomoci nasměrovat člověka k novým způsobům zvládání životních těžkostí a stresů tak, aby mysl s tělem více spolupracovala a napomohla rychlejšímu uzdravení.
***